Úvod k BIOSu, Přehled sys. přerušení, Přehled služeb BIOSu, Hardwarová přerušení, Konfigurace BIOSu, Uprade BIOSu

Použití Biosu

Co je to BIOS

Slovo BIOS je zkratka z angličtiny (Basic Input Ouput Systém) a znamená to: Základní vstupně výstupní systém. Jinými slovy tvoří rozhraní mezi hardwarem a vyššími vrstvami programového vybavení. Každá vrstva má kontakt s dalšími podvrstvami. Programy které však přímo kontaktují hardwér jsou nepřenositelné a málo univerzální vůči typu počítače. BIOS je pak programová část počítače velice závislá na typu počítače a jeho technickém uspořádání. Kvůli tomu je pak pro kžadý typ a složení třeba jiný BIOS. A tudíž je z toho jasné že je součástí každého počítače typu PC.

Jeho velkou výhodou je , že představuje standardizované programové rozhraní. jelikož vstupní body a parametry procedur jsou jednoznačně definovány, tedy nezávisí na typu obsluhované periférie, nebo na vývoji počítače ani na vývoji Biosu samotného. Tento standart ze strany vyšších vrstev je dána tím, že pro přístup k Biosu je vyhrazená část přerušovacích vektorů, (programové přerušení, realizované instrukcí INT). přičemž jsou pro BIOS vyhrazeny vektory přerušení: 5H,10H-1FH a 40H-5FH, z nich část je určena pro přístup k datovým strukturám. Toto pak umožňuje daný podprogram úplně změnit pouhým přesměrováním vektorů přerušení.

Při čem BIOS musí plnit i jiné funkce:

- provádí úvodní text po sputění počítače
- umoňuje nastavit základní parametry počítače
- zavádí operační systém
- poskytuje operačnímu sytému prostředky pro realizaci víceúrovňového prostředí

Aby se činnost Biosu a počítače vůbec spustila musí být BIOS umístěn do pevné paměti počítače v oblasti v ní mikroprocesor začíná svou činnost po přivedení napájení. Po zapnutí provádí BIOS šest základních kroků: nastaví konfiguraci počítače z CMOS paměti, provede autonomní test počítače, inicializace periférie, nainstaluje obsluné rutiny přerušení Biosu, vyhledá svoje rozíření na přídavných deskách a provádí instalaci těchto roziřujících rutin a konečně spustí zavádění operačního systému.

Nastavení konfigurace z CMOS

Tato pamět nahrazuje konfigurační přepínače u starších modelů PC a ukládá se do ní základní konfigurace počítače. Jelikož je spolu s obvodem reálných hodin zálohovaná z baterie, je tudíž nezávislá na napájení počítače. Je dostupná pomocí svého řadiče jako dvojce portů s adresami 70h (zde se zapisuje adresa) a 71h (odtud se čtou nebo zapisují data) a má obsah 64 bajtů. Pokud se tedy provádí zápis nebo čtení musí se nejprve poslat adresa paměové buňky na port 70h a pak se zapíšou nebo čtou data na portu 71h.

Autonomní test systému(POST)

Provádí se jako následující krok po startu počítače. Tento test ověřuje provozu schopnost celého systému. Nejdřív se kontroluje mikroprocesor, dále ROM Biosu, následuje kontrola prvních 64kB paměti (tu pak používá jako pracovní oblast), kontroluje funkci systémového řadiče, řadiče paměti a řadiče I/O obvodů. Pokračuje se kontrolou ostatních periferních obvodů na základní desce a pak desku grafického adaptéru. Po dobu těch to testů neprovádí žádné hlášení. Pokud se vyskytne chyba je uživatel informován o ní pípnutím. Následuje zobrazení hlášení o verzi Biosu a autorských právech. Pak testuje a zjištuje velikost paměti, kterou pak zobrazí v hlášení. Testují se jednotlivé periférie připojené k počítači v tomto pořadí: Klávesnice, sériové porty, paralelní porty, řadič FD a HD. Pokud odhalí chybu při těchto testech zobrazí odpovídající hlášení.

Následující kroky

Po POSTu následuje inicializace periferních zařízení. Samotný inicializační program bývá vak umístěn v Biosu těchto přídavných desek.

Instalace rutin Biosu je následující krokem při startu. Bios zde provádí inicializaci svých obslužných rutin. To se provádí tak, že do tabulky vektorů přerušení umístí adresy obslužných rutin. Je jich přehled a popis některých je zde umístěn.

Po instalaci rutin ROM Biosu jsou prohledány připojené desky zda neobsahují vlastní Bios a jestli ano, předá mu řízení, aby mohl provést inicializaci a přesměrovat vektory přerušení (jako např. INT 10h ,INT 13h). Posledním krokem je volání přerušení INT 19h, které natáhne a spustí zaváděč operačního systému z diskety nebo pevného disku. A to tak že prohledává všechny na instalované disky. Nenajde-li ho, pokusí se spustit GW BASIC a pokud se to nepodaří, vypíše chybové hlášení a zastaví procesor. BIOS té předává operačnímu systému informace o tom, který proces žádá o zpřístupnění nebo uvolnění některého zařízení.