Zajímavě nemůže hovořit ten, kdo nečte, společensky se neangažuje,
nenavštěvuje kulturní představení, neúčastní se zajímavých
hovorů, necestuje a nic zajímavého neprožívá.
Chcete-li se stát aktivním společníkem, musíte registrovat
zajímavé informace a nové poznatky se záměrem si je zapamatovat
a vyprávět.
Hlas.
Sílu hlasu upravte podle prostředí, v němž hovoříte (nemluvte na
celou místnost, v kavárně, restauraci, čekárně).
Kdo mluví tiše, dělá dojem, že si nedůvěřuje.
Přílišná hlasitost činí dojem útočnosti.
Mluva některých lidí je nesrozumitelná proto, že nedbale
artikulují.
Zjistěte své chyby tím, že předčítáte do magnetofonu text a potom
kontrolujete jasnost a správnou artikulaci.
Nejvhodnějším způsobem, jak cvičit hlas, je hlasité čtení, při čemž
se kontroluje výslovnost. Cvičení provádějte třikrát denně po
15 minutách s oddechem po každé páté minutě.
Výška hlasu stoupá, když vyslovujeme otázku, nerozhodnost, pochybnosti.
Chceme-li vyjádřit rozhodnost, důvěru, konečnost určitého stanoviska
nebo když odpovídáme na otázku, výška hlasu klesá.
Výběr slov.
K rozšíření slovní zásoby čtěte dobré autory, poslouchejte dobré
řečníky a případně si zapisujte (nebo ve vlastní knize
podtrhávejte) výrazy, jež byste si chtěli aktivně osvojit.
Zjistěte, která slova používáte při řeči příliš často, a snažte
se je nahradit jinými výrazy.
Naučte se přesně vyjadřovat. Volte přesné a jednoznačné výrazy.
Buďte jisti, že dovoluje-li příkaz dvojí výklad, že bude vyložen
nesprávně.
Přesnému vyjadřování se učte tím, že pomalu slovo za slovem pročítáte
dohodu nebo jiný důležitý text a uvažujete o tom, které věty
umožňují dvojí výklad anebo nejsou jasné. Přitom si představujte,
že je vaším úkolem nalézt všechny slabiny textu.
Příliš časté používání abstraktních slov a formulací činí velké
nároky na posluchače (např. aforismy nelze číst bez přestávek).
Stavba a délka vět.
Střídejte používání dlouhých a krátkých vět. Dlouhé věty činí
značné nároky na zapamatování a pochopení. Nashromáždění krátkých vět
vedle sebe působí monotónně.
Používáte-li často zájmen místo jmen osob, může snadno dojít k
nedorozumění.
Hlavní myšlenku má vždy vyjadřovat hlavní věta, a nikoli věta
vedlejší.
Mnoho podstatných jmen vedle sebe nepůsobí dobře.
Chcete-li posluchači vyložit něco nového, musíte mu dát čas, aby
věc pochopil. Za tím účelem uvádíte příklady anebo nesnadnou věc
opakujete v obměně.
Chcete-li být dobrým vypravěčem, pak při vyprávění vynechte
všechny nepodstatné podrobnosti. V rychlém sledu spějte k
vyvrcholení příběhu.
Při výkladu postupujte od jednoduchého ke složitému, od známých
věcí k neznámým.
Snažte se upoutat pozornost posluchače již v prvých větách.
Posluchače zajímají daleko více příběhy ze života lidí než popisy
neživých předmětů.
Gesta.
Nepoužívejte takových gest, která jsou nápadná a přitahují na
sebe pozornost. Gesta musí doprovázet a doplňovat mluvené slovo.
Při představování je třeba povědět více než pouhá jména
představovaných. Je vhodné uvést jejich zájmy a další bližší údaje.
Při navazování styků je třeba co nejrychleji zjistit společné
zájmy.
Při volbě tématu hovoru dbejte na to, abyste se druhé osoby nějak
nedotkli.
Chcete-li přemoci ostych při navazování styků, pak 1. mějte zájem
2. používejte každé příležitosti k navazování hovorů a styků.
Cvičte se ve vyprávění zajímavých příběhů tím, že nejdříve je
vyprávíte v rodině nebo jiným blízkým lidem, před nimiž se
neostýcháte.
Navazování styků umožňuje:
- rychlé zjištění společných zájmů nebo zážitků,
- přátelské chování (úsměv, pozorné poslouchání druhého aj.),
- jestliže neprojevujete nijakým způsobem nadřazenost,
- zájem o to, co druhý vypráví,
- přizpůsobování se druhému v chování a terminologii.
Získání a udržení pozornosti posluchače.
Hovořte o věcech společensky prospěšných, nových a zajímavých.
Zvláštní a podivuhodné příběhy upoutají pozornost posluchače.
Povězte posluchači informace z oblasti jeho koníčka nebo zájmu.
Při větším počtu posluchačů volte obecnější náměty, které
zajímají více lidí.
Lidé mají zájem o informace, které nejsou dosud obecně známé.
Zájem posluchačů se zvýší, když o problému vznikne živá diskuse.
Pozornost posluchačů získáte, když objevíte nové aspekty věci.
Vhodné podání věci s uvedením příkladů anebo předvedením
názorných určitých předmětů upoutá pozornost.
Začínejte příkladem, srovnáním. Dobrým začátkem řeči upoutejte
pozornost.
Osobnost hovořícího.
Na lidi začnete působit dříve, než otevřete ústa.
Popularita v určité společenské skupině záleží na tom, jak dalece
člověk odpovídá svým vzhledem, chováním a jednáním představám a
nepsaným pravidlům oné společenské skupiny.
Populární osobností ve více společenských skupinách je ten, kdo
má obecně přijímané schopnosti ( zábavnost, společenské chování,
ochota, přátelskost apod.) a kdo se dovede rychle přizpůsobit svým
chováním nepsaným pravidlům různých skupin.
Krása ani elegance nepomáhají, jestliže je někomu cítit z úst.
Příjemné vystupování, společenské chování a upravený zevnějšek je
podstatnou částí příjemného zjevu.
Společenské schopnosti.
Lidé jsou jako zrcadlo. Usmívej se na ně a budou se na tebe
usmívat, mrač se na ně a budou se mračit na tebe.
Ten, kdo má rád lidi, toho mají oplátkou lidé rádi.
Přátelskost je stejně nakažlivá jako úsměv.
Přátelské chování záleží v tom, že
- máte lidi rádi,
- nečekáte, až druzí budou mít rádi vás předpokládáte, že vás již
mají rádi,
- projevujete iniciativu v přátelském chování, zdravíte a usmíváte
se první,
- ladíte hovor do osobního tónu,
- zdůrazňujete otázky, v nichž se shodujete.
Zajímejte se o lidi, jejich práci, starosti i radosti.
Nikdy se nemůže stát oblíbeným ten, kdo neprojevuje zájem o
záležitosti druhých.
Snažte se druhého přimět k tomu, aby hovořil o svém koníčku.
Jsme přitahováni lidmi, kteří sdílejí naše názory a zájmy.
Pamatujte si ( nebo si zapisujte) důležité věci z osobního života
druhých.
Snažte se osvojit si umění vžívat se do postavení druhého.
Používejte zázračných slovíček, která odzbrojují - promiňte,
prosím, děkuji, buďte tak laskav atd. Cvičte se v jejich denním používání.
Po čem lidé touží.
Od raného dětství až do stáří člověk touží po tom, aby ho okolí
uznávalo, aby byl důležitý.
Snažte se ve styku s lidmi, aby po rozhovoru s vámi se cítili
spokojeni a měli pocit, že jsou uznáváni.
Nečekejte s uznáním na velké věci. Naučte se chválit maličkosti.
Když se vám něco líbí, vyslovte uznání. Když není co chválit mlčte.
Budete-li oceňovat práci druhých. začnou asi oceňovat i vaši
práci.
Nesnažte se v hovoru zdůrazňovat, co jste vy dokázali, dejte
druhému možnost povědět, co dokázal on.
Každému člověku je drahé jeho jméno. Snažte se je proto
zapamatovat tím, že je během hovoru několikrát opakujete.
Chcete-li se naučit kritizovat, aniž byste se druhého dotkli, pak
zachovávejte tyto zásady.
- chyby vytýkejte především mezi čtyřma očima.
- učiňte tak přátelsky a s úsměvem,
- uveďte, že i jiní se dopouštějí podobných chyb,
- začněte tím, že pochválíte, co dělá pracovník dobře.
- ukažte, jak se věc správně dělá,
- nakonec opět trochu pochvalte a vyjádřete přesvědčení, že
napravit věc bude pro něho snadné,
- pokud to jde, kritizujte nepřímo.
- uvažte, zda kritiku je vhodné přednést hned anebo odložit.
Čemu se naučit.
Přihlížejte k prostředí a času.
Způsob jednání měňte podle okolností.
Uvědomte si, že příslušníci různých společenských skupin si
nemají o čem povídat, nemají-li nějaké společné zájmy.
Příkazy je vhodné předávat formou otázky.
Příroda dala člověku jeden jazyk. ale dvě uši, aby poslouchal
druhé dvakrát tolik, co sám mluví.
Zdvořilé jednání odzbrojuje.
Kdykoli se octnete v napjaté situaci, poslouchejte. Až se druhý
vymluví, mluvte jen krátce.
Hádavým přením lidi nepřesvědčíte.
Hlasitě vyslovujte slovy "vy" a šeptejte slovo "já".
Chcete-li udělat výtku, používejte zájmena "my".
Pochybnosti nebo podezření vyslovujte opatrně.
Buďte taktní. Nejdříve rozvažte, zda to, co chcete říci, se
někoho nedotkne, a pak to teprve řekněte.
Chcete-li udržet určitou věc v tajnosti, pak ji nesdělujte pod
rouškou tajemství svým známým. Což důvěřujete jejich diskrétnosti
více než své?
Je-li váš společník rozčilen, pak mnoho nemluvte.
Odmlčte se, když jste již dlouho mluvili.
Chcete-li hovořit o osobních nesnázích a chorobách, uvažte, zda
není vhodnější mlčet.
Dejte přednost mlčení a poslouchaní, když byste svým hovorem
rozdělili společnost na několik samostatně hovořících skupin.
Mlčte, nemáte-li dostatečné znalosti o projednávané věci.
Mlčte, je-li třeba zachovat tajemství druhého.
Chcete-li skončit hovor s příliš upovídaným člověkem, nedávejte
mu podnět k pokračování v hovoru dalšími otázkami a poznámkami.
Dávejte pozor, abyste se nestali nevítanými návštěvníky.
Při jednání s velmi zaměstnanými, vysoce postavenými lidmi mluvte
co nejstručněji a rozvrhněte si rozmluvu jen na několik minut.
Pozor, abyste nepřenášeli špatnou náladu z jednoho jednání do
druhého.
Někdy je vhodné zjistit postoj partnera nezávaznou poznámkou či
otázkou.
Ostýchavosti se zbavíte,
- když používáte každé příležitosti, abyste se cvičili v mluvení,
zvláště v kruhu rodiny a mezi blízkými přáteli.
- když se před hovorem nadechnete a zpočátku mluvíte pomaleji,
- když předem máte promyšleno, co chcete říci, a snažíte se to
povědět co nejstručněji.
Nemluvte mnoho, zvláště při závažném jednání.
Ve společnosti dejte druhým příležitost k hovoru, nesnažte se
mluvit stále jen sami.
Nepoučujte druhé nebo nevzbuzujte dojem, že je chcete poučovat.
Máte-li obavu, aby si lidé nemysleli, že je chcete poučovat,
navykněte si používat jako úvodních slov: "Jak jistě víte...",
"Asi neříkám nic nového, když...", " Uvádím asi věc, kterou většina
z vás zná, ale kterou je přesto třeba zdůraznit..."
Nemluvte mnoho o sobě a nestěžujte si.
Nebuďte náladoví.
Nenudíte druhé přílišnými podrobnostmi?
Neměňte příliš často téma hovoru.
Při projednávaní záležitosti se držte věci a snažte se probrat
všechny body.
Uvědomte si, že existuje mluva beze slov, a naučte se sledovat ji
při rozhovoru či jednání.
Zachovávejte při rozhovoru vhodnou vzdálenost.
Nedovolte sobě podléhat negativním emocím, jako je zlost,
nenávist, závist.
Osvojte si umění "polovičního sebeovládání" - negativní emoce
potlačujte, kladným dejte průchod.
Jak přesvědčit druhé.
Charakterové rysy není možné změnit.
Mnoho záleží na tom, kdo přesvědčuje, zda působí na posluchače
příznivě svým vzhledem, chováním a vystupováním, zda dovede navázat
s posluchači kontakt, zda je jim názorově blízký.
Přesvědčit druhého znamená zvolit vhodné argumenty, dobře je
uspořádat, zvolit působivou stylizaci a podání řeči. Dovoláte se
pohnutek působících na posluchače ?
Jen ten, kdo je pro věc zapálen, vzbudí zájem nebo nadšení.
Na různé lidi nelze působit stejnými argumenty.
Při promýšlení argumentů je třeba vzít v úvahu vzdělání posluchačů,
stupeň jejich znalosti věci a protiargumentů a jejich zásadní
postoj k záležitosti.
Lidé jsou ochotni souhlasit s tím. co říká jejich přítel. Obvykle
již předem zamítají to, co přednáší osoba jim nesympatická nebo
jejich protivník.
Snáze se změní přesvědčení druhého v diskusním kroužku než při
přednášce.
Posluchači snáze změní své názory, jestliže členové jejich
skupiny a lidí podobných názorů s věcí souhlasí.
Čím starší je člověk, tím obtížněji - až na výjimky - mění své
názory.
Člověk změní svůj názor, když získá nové informace, které nejsou
v souladu se starými, na jejichž základě si učinil svůj názor.
Soubor názorů určitého člověka bývá v určité rovnováze.
Lidé se braní přijmout informace, které jsou v nesouladu s jejich
soustavou názorů (např. silný kuřák nerad slyší informace o tom, že
kouření působí rakovinu plic).
V diskusi je třeba definovat nejasné a abstraktní výrazy obsažené
v tvrzení. Jednotlivá slova tvrzení musí být jednoznačná, musí mít
jeden určitý význam.
Tvrzení má být omezeno na jednu základní myšlenku.
Při každé diskusi je třeba stanovit hlavní problémy a zaměřit se
na jejich řešení.
Otázky nedůležité pro diskusi o daném tvrzení je třeba vyloučit.
Připusťte vše, co lze protivníkovi připustit, a netvrďte nic, co
nemůžete dokázat.
Argumenty jsou různého druhu:
- odvolání na autoritu,
- argument založený na vztahu pří činy a následku,
- argument založený na dedukci,
- argument založený na analogii.
Jednou z působivých metod přesvědčování může být sugestivní
jednání. Sugesce v tomto smyslu záleží v tom, nepřímo vštípit do
mysli druhé osoby určitou myšlenku, obyčejně v okrajové oblasti
její pozornosti, která potom vyvolá reakci odpovídající určitému
návyku dané osoby (viz příklad s vtisknutí m deštníku do ruky hosta).
Chcete-li působit na posluchače, musíte vyzařovat jistotu a
sebedůvěru. Musí být jasno, že dobře znáte věc, o které hovoříte.
Nesnažte se triumfovat. Umožněte protivníku v diskusi, aby se
necítil poražen a roztrpčen.
Druhy hovoru.
Čím více lidí je ve společnosti, tím menší je obava, že by hovor
uvázl.
Jak se stát dobrým společníkem:
- mít mnoho zájmů a stále je rozvíjet a prohlubovat,
- mít mnoho známých a přátel,
- mít otevřené oči a pozorovat svět a události kolem,
- zapamatovat si nebo dokonce si zapisovat to, co jsme viděli,
slyšeli nebo četli zajímavého.
Společenská aktivita může záležet v organizování schůzek, které
by se jinak bez organizátora neuskutečnily.
Zajímavé vyprávění má tyto náležitosti:
- téma musí být zajímavé a nové,
- začátek vyprávění musí upoutat pozornost posluchačů,
- musí být stručné,
- myšlenky musí být uspořádané,
- má mít dobrý spád.
Při vyprávění omezujte popis a zdůrazňujte děj.
Společensky aktivní člověk si připraví na setkání jedno nebo více
zajímavých vyprávění . Společensky pasivní člověk je v tomto ohledu
pohodlný, neposlouchá různá vyprávění proto, aby je mohl jinde
opakovat, ale nechává se jen bavit druhými.
Při vysvětlování či popisu určité věci se řiďte těmito pravidly:
- pokud věc nevysvětlujete odborníkům oboru, nepředpokládejte u
posluchačů hlubší znalosti,
- používejte jednoduchých slov a vyhýbejte se odborným a cizím
výrazům,
- přirovnání , příklady a obrázky usnadní vysvětlování ,
- vysvětlete věc nejdříve stručně; pak se vraťte na začátek a
vysvětlete ji znovu pomalu a podrobně.
Při jednáních se snažte vžít do stanoviska protistrany.
Při jednání je třeba dbát:
- aby byl probrán bod za bodem,
- aby se na žádný důležitý bod nezapomnělo,
- aby účastníci měli možnost se k věci vyjádřit,
- aby se neodbočovalo od hlavní věci,
- aby bylo konstatováno, v kterých bodech se účastníci jednání shodli
- a v kterých zatím nebylo dosaženo jednoty,
- aby výsledky jednání byly shrnuty do konkrétních závěru.
Diskuse přinášejí tyto výhody:
- koordinuje se myšlení jednotlivých účastníků,
- diskutující jsou nuceni přesně stylizovat své myšlenky,
- chyby v myšlení jsou rychle odhaleny
- jedinec nemá takovouto kontrolu,
- dobré nápady jsou dále rozvíjeny,
Nepříjemné zprávy možno sdělit třemi způsoby.
- náhle, bez předchozí přípravy,
- postupně po částech,
- situaci možno vylíčit horší , než je, aby bylo útěchou, že věc
dopadla lépe.
Při vyřizování stížností :
- poslouchejte,
definujte problém,
- přešetřete záležitost,
- poraďte se s nadřízeným,
- rozhodněte,
- informujte stěžovatele,
- proveďte písemný záznam o záležitosti.
Porady a jejich řízení.
Program porady musí být pečlivě připraven a během zasedání
projednán bod za bodem.
Výsledky diskuse proběhnuvší k jednotlivým otázkám je třeba
u každého bodu shrnout.
Na konci porady je třeba nadiktovat závěr.
Provedení úkolů vyplývajících ze zápisů je třeba v termínu
kontrolovat.
Svoláváte jako vedoucí spolupracovníky proto, aby vám radili,
anebo proto, abyste vedl monolog, jejž by vám bez připomínek
schválili. 2 . Během krátké doby produkuje kolektiv větší počet
myšlenek a nápadů než jednotlivec. Nápady a myšlenky jsou okamžitě
hodnoceny, špatné zamítnuty a dobré rozvíjeny za účasti celého
kolektivu.
Předseda porady by měl mít tyto vlastnosti: takt, sebeovládání,
smysl pro humor, nestrannost a svědomitost v přípravě programu.
Předseda by se neměl dopouštět některého z téměř 30 různých
nevhodných způsobů chování uvedených na straně 200.
Jako předseda promyslete před poradou problém nebo problémy, o
nichž se bude diskutovat.
Připravte si zcela krátké úvodní slovo a úvodní otázku.
Pomáhejte rozvíjet diskusi dílčími otázkami.
Před poradou zajistěte místnost a připravte pozvánku, v níž
uveďte nezbytné údaje.
Před poradou zjistěte, zda bylo připraveno a zajištěno vše, co
bude třeba.
Když byla projednána dílčí otázka, položte následnou otázku.
Někdy stačí prosté "Proč?" . Jako předseda musíte stále bedlivě
sledovat diskusi, poznamenávat si nové aspekty, věci, myšlenky a
argumenty.
Příliš hovorného účastníka porady musíte mírnit, aby se i ostatní
dostali ke slovu. .
Málomluvné a ostýchavé účastníky naopak pobízejte k tomu, aby
vyslovili své mínění.
Nesmíte dovolit, aby porada byla rušena polohlasitými rozhovory
mezi účastníky.
Po prodiskutování problémů shrnete jako předseda celou diskusi.
Magnetofonu a diktafonu se výhodně použije jen tehdy, když se
zaznamenávají závěry, a nikoli průběh celé porady.
Pokud ze závěrů vyplynou úkoly, je třeba u každého uvést:
- CO ( jaký úkol) je třeba provést,
- KDO úkol provede,
- DOKDY,
- JAK se úkol provede.
Účastníci porady nemají skákat do řeči druhým nebo je přerušovat
poznámkami.
Předseda má poradu začínat přesně, bez ohledu na opozdilce.
Úvodní slova předsedy by měla být věnována vytvoření přátelského
ovzduší.
Neznají-li se účastníci porady, mělo by se často používat
oslovování jménem.
Chcete-li mluvit v úzkém kruhu, můžete se obejít bez připravených
písemných poznámek. Chcete-li však hovořit na veřejnosti, musíte si
bezpodmínečně osvojit návyk pořizovat si záznamy a shromažďovat
informační materiály.
Při volbě systému zaznamenávání informací je důležité: používat
jeden nebo dva formáty papíru, mít lístky stále po ruce, neuvádět
na záznamech přílišné podrobnosti, ale vždy uvést pramen, ukládat
záznamy systematicky na jedno místo a učinit si z pořizování
záznamů návyk.
Nejdříve určete téma, jež budete sledovat.
K záznamu o tom, KDE jste co četli, používejte zkráceného
dokumentování nebo tematických karet.
Pro záznam o tom, CO jste četli, používejte záznamových lístků,
nejlépe formátu A6. Každý lístek věnujte jedné myšlence.
Založte si tematickou sbírku výstřižků, fotokopií, otisků článků
z jiných materiálů.
Příprava projevu.
Jako řečník-začátečník napište celý text projevu, pak jej
několikrát pročtěte a předneste jej jen s občasným nahlížením do
rukopisu.
jste-li zkušeným řečníkem. stačí, abyste si před projevem
připravil poznámky.
Stanovte téma projevu a zaměřte je na posluchače.
Zjistěte včas složení posluchačů, abyste projev mohli přizpůsobit
jejich věku, vzděláni a kvalifikaci.
Při sestavování řeči uvažujte, co posluchač od projevu čeká, jaké
problémy ho tíží, co ví o daném tématu a jaká je jeho obecná úroveň
znalostí.
Zvolte dobře název projevu, raději konkrétní než příliš obecný.
Máte jasno u účelu svého projevu - chcete posluchače informovat
nebo přesvědčit, přimět k činu nebo pobavit? . Shromážděné záznamy
a informační materiály rozložte na plochu psacího stolu, nevhodné
vytřiďte a zbytek seskupte podle příbuznosti tematiky.
Zjištěné mezery v informacích a poznatcích vyplňte provedením
rešerše v literatuře a rozhovory s odborníky. Před každým projevem,
ať se píše celý jeho text nebo pouze poznámky, je třeba sestavit
osnovu. Po vypracováni osnovy a vybráni myšlenek o informací je
třeba se zaměřit na jejich uspořádáni a na úpravu do vhodné formy
podání.
Důležitou částí projevu je jeho začátek. Na něm záleží
- zda řečník překoná počáteční trému, uklidní se a získá
sebejistotu,
- zda se mu podaří navázat kontakt s posluchači,
- zda zaujme posluchače a získá jejich pozornost,
- zda stručně vysvětli posluchačům téma projevu a jeho rozčlenění
na dílčí otázky.
Řečník může rozvinout jednotlivé myšlenky tím. že je 1. vysvětlí
2. popíše, 3. vylíčí, 4. prokáže.
Nejméně zajímavý je popis daného předmětu. Nejzajímavější formou
výkladu je pro posluchače vyprávění.
Konec řeči sestává obvykle ze dvou částí: 1. shrnutí hlavních
myšlenek projevu a 2. zakončeni obsahující závěry vyplývající z
projevu.
Dejte pozor na to, aby se z vás nestal řečník, který nechce skončit.
Při korigování rukopisu projevu vylučte všechna zbytečná slova,
věty a odstavce.
Rukopis pište na listy formátu A4 po jedné straně ob řádek nebo i
řidčeji. Po levé straně ponechte širší okraj pro uvedeni značek
nebo minut.
Na prvém místě posluchači.
Stále mít na mysli posluchače a vžívat se do jejich postavení je
jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěchu řečníka.
Vytvořte kontakt s posluchači již na začátku projevu.
Bez navázání kontaktu nemůžete posluchače získat pro své názory,
ani je zaujmout.
Během projevu sledujte reakci posluchačů.
Nepoužívejte dlouhých vět, střídejte delší věty s krátkými.
Nemluvte neosobně; to znamená, nepoužívejte jen třetí osoby
jednotného a množného čísla.
Nepoužívejte mnoha cizích a odborných termínů a abstraktních
výrazů.
Epická šíře škodí, přílišné detaily zatemňují hlavní problém.
Přílišná stručnost není také na místě. Důležité myšlenky musíte
blíže vysvětlit a doložit příklady, srovnáními a podobně.
Zájem posluchače vzbudíte, když:
- hovoříte o věcech, které se ho přímo týkají,
- podnítíte jeho zvědavost,
- přiblížíte věc posluchači tím, Že ji uvedete v soulad s věcmi,
které zná,
- zadáte mu otázku a pak ji sám zodpovíte,
- uvedete překvapující fakta,
- začnete svůj projev vyprávěním,
- vyslovíte určitou neuvěřitelnou hypotézu.
Je důležité znát názor posluchače na vaši osobu jako řečníka a na
téma projevu.
Posluchače ovlivňuje prostředí - hluk, chladno, horko, nepohodlné
židle atd.
Sledujte reakci posluchačů a podle toho upravujte obsah svého
projevu.
Dobrý řečník vzbudí svým projevem chuť k diskusi.
Poděkujte za každý diskusní příspěvek, i když s ním nesouhlasíte.
Snažte se, aby posluchači v málo zaplněné místnosti seděli v
předních řadách.
Nebojte se svého rozechvění. Chladný řečník nepodá výkon, který
by obecenstvo strhl.
Podání projevu.
Myšlenky nestačí jenom vyslovit, nýbrž je nutno je posluchačům
přiblížit. Používejte proto přirovnání, metafor, aforismů, přísloví
a citátů. Projev neobyčejně oživí příhody a příběhy.
Neznámé, nejasné a abstraktní termíny definujte nebo vysvětlete,
používejte diagramů a grafů.
Jednou z nejpůsobivějších metod, jak oživit pozornost posluchačů,
je položit tzv. řečnickou otázku.
Humor a vtip můžete s úspěchem používat, jestliže umíte být
vtipní a za předpokladu, že nejde o vtip jízlivý.
Jazyková úroveň projevu.
Řeč má být jasná a srozumitelná.
Všude, kde je to možné, používejte konkrétních výrazů místo
obecných.
Jako začátečník si vtiskněte text projevu do paměti několikerým
cvičným přednesem.
Když se musíte podívat do rukopisu, sklopte oči, nikoli hlavu.
Při snaze o zapamatování se soustřeďte spíše na obsah než na
stylizaci.
Nebojte se dívat posluchačům do očí.
Připravíte-li dobře projev, získáte sebedůvěru a odstraníte tak
jednu z příčin trémy.
Při přednesu kontrolujte dech a mluvte pomalu, zvláště na začátku
řeči.
Před začátkem svého projevu uvolněte své svaly.
U řečnického stolu zaujměte pohodlnou pozici, podívejte se po
obecenstvu a nezačínejte hned mluvit. Pak se zhluboka nadechněte a
pomalým tempem přednášejte prvé věty svého projevu.
Po skončení řeči nedejte na sobě znát, že jste rádi, že máte
projev za sebou.
Všechny pohyby postoj, gesta i mimika jsou správné, pokud
nepřitahují zvláštní pozornost posluchačů.
Při používání gest buďte spíše skoupí jak v jejich množství, tak
v jejich rozsahu. Při gestikulaci dbejte :
- aby gesta byla přirozená,
- aby nebyla křečovitá,
- aby měla svůj význam,
- aby řeč nezačínala ani nekončila náhlým gestem,
- aby gesta byla sladěna s pohyby ostatního těla,
- aby jich bylo použito v pravou chvíli, v okamžiku, kdy je třeba
zdůraznit mluvené slovo.
Sílu hlasu je třeba upravovat podle akustiky a velikosti sálu.
Při používání zesilovacího zařízení dávejte pozor, abyste mluvili
do mikrofonu, a ne mimo něj.
V okamžiku, kdy odejdete od mikrofonu k tabuli, zesilte hlas.
Nemluvte, když píšete na tabuli a jste obráceni k posluchačům zády.
Máte-li překonávat potíže dané špatnou akustikou sálu, neklidem v
místnosti, hlukem apod.
- artikulujte zřetelně,
- mluvte pomaleji a dělejte přestávky,
- mluvte v krátkých větách,
- doprovázejte svá slova gestikulací a mimikou více než jindy.
Ve dnech před projevem šetřte svůj hlas. Vyhýbejte se kouření
nebo pobytu v zakouřených místnostech, pití příliš studených
nápojů, dlouhým rozhovorům za procházky v mrazu, hlasitým výkřikům
při sportovním utkání apod.
Přátelský tón pomáhá získat sympatie posluchačů.
Nepoužívejte kazatelského tónu, nemoralizujte a nepoučujte své
posluchače.
Různé příležitosti řeči vyžadují různého druhu tónu.
Chcete-li zdůraznit myšlenku,
- odmlčte se krátce a potom ji vyslovte nebo
- zesilte svůj hlas nebo
- ztište svůj hlas,
- zpomalte přednes a zdůrazněte každé jednotlivé slovo,
- doprovoďte mluvené slovo gestem a mimikou,
- změňte tón hlasu, opakujte důležité slovo nebo větu.
Jako začátečník se nebojte dělat přestávky. Odnaučte se vyplňovat
je různými "ehm".
Pohotovosti se lze naučit, splníme-li dva předpoklady.
- získáme sebedůvěru a
- předem si představíme určitou situaci a uvážíme, jak bychom v ní
měli správně reagovat.
top