I když se předložené základy zabývají hlavně záludným optimalizačním programem Windows fy Microsoft, je třeba trvat na tom, že majitel počítače nemá žádnou možnost se vyhnout možným chybám, hrozbě ztráty dat a číhajícím zhroucením, když přejde na Systém 7, Open Look, Motif, New Wawe nebo Comfodesk. Nakonec ve světě elektronického zpracování dat platí
zákon o chybě, která překračuje rámec základny:
jediný rozdíl mezi různými počítačovými systémy je v tom, že uživatel musí provádět jiné úkony, aby vyrobil tytéž chyby.
Je tedy jedno, jestli uživatel stiskne klávesu Delete, nebo musí sáhnout po "koši na papír" či jiné ikoně když chce vymazat už zaručené nepoužívaný soubor. V každém případě zjistí, (a to samozřejmé příliš pozdě), že jeho systém nenávratně zničil místo toho jedinou kopii naléhavě potřebného textu. Přesto k uklidnění všech platí:
první rozšíření zákona překračující rámec základny:
Děláš-li na různých počítačových systémech totéž, vytvoříš různé chyby.
Druhé rozšíření zákona o chybě překračující rámec základny:
Děláš-li na různých počítačových systémech totéž, abys někomu jinému dokázal, že přitom vzniknou různé chyby, bude všechno fungovat úplně normálně a bez chyby tak dlouho, dokud bude přítomen.
Michaelovo rozšířeni:
...ale ani o sekundu déle.
Rozdíly v grafických uživatelských rozhraních různých počítačových systémů jsou - podle tohoto poznatku - jen v tom, že malé, málo výkonné počítačové systémy vyrábějí velké a neodstranitelné chyby, zatím co výkonné počítačové systémy naproti tomu vyrábějí neodstranitelné a velké chyby. Jistě Vás utěší, že mezi grafickými uživatelskými rozhraními různých počítačových systémů jsou přece jen znatelné rozdíly:
Vyjímka ze zákona o chybě překračující rámec základny:
Rutiny na zpracování chyb různých počítačových systémů jsou tak rozdílné, že zkušenosti, které jsi získal na prvním systému, nemůžeš na druhém systému použít.
První rozšíření:
Nebudeš je moci použít ani u prvního systému.
Druhé rozšíření:
Neomylná rutina k boji proti chybám v prvním počítačovém systému je v druhém systému naprosto bezpečnou metodou ke konečnému a nevratnému zničení Tvých dat.
Třetí rozšíření:
V prvním také.
Všechny druhy počítačů, jak známo jako objekty maskované za subjekty našeho všedního dne, přispívají k tomu, že Murphyho zákon se stále znovu potvrzuje. Zavedením grafických uživatelských rozhraní byly rozšířeny nejen všechny myslitelné jednotky těhotné chybami, propojené v počítačovém systému - jako centrální jednotka, monitor, operační paměť, přídavné desky, klávesnice, uživatel a jiné periferie - o další prvek, který v dojemné shodě se všemi ostatními pracuje na tom, aby byly vzájemně co možná nejméně kompatibilní. Z toho vyplývá
Obecný poznatek o grafických uživatelských rozhraních:
Grafická uživatelská rozhraní jsou úspěšným pokusem jak optimalizovat chyby hardware, periferních jednotek vývojového prostředí, programovacích jazyků, uživatelských programů a pomocných programů a dalším vývojem přidat nové a katastrofické chyby.
Tak doplňují grafická uživatelská rozhraní fyzikální zákon entropie (podle kterého, jak známo, všechny částice ve vesmíru se snaží nejen o to, aby se uspořádaly do maximálně možného nepořádku, ale aby na cestě k tomu Ti aspoň jednou šláply na palec) o nový poznatek. Totiž, že palce bolí i tehdy, když chaos, způsobující jejich bolest je interaktivní a k uživateli přívětivý.
Tak platí ve světě grafických uživatelských rozhraní principiálně stejné zákony jako u počítačů, jako například
první elektronické použití Murphyho zákona:
u počítačů není nic nemyslitelné, nemluvě o nemožném - kromě toho, co bychom si přáli.
Takže čím víc je na obrazovce k vidění toho barevného, tím víc šanci má chyba, aby se ukryla. Z toho plyne
První interaktivní použití Murphyho zákona:
Za každým otevřeným oknem tvého uživatelského rozhraní čeká počítačová chyba na nejvhodnější okamžik, aby pak bezohledně udeřila.
Při přesnějším pozorování je možno první interaktivní použití Murphyho zákona bez problému rozšířit o
Druhé interaktivní použití Murphyho zákona:
také za každým zavřeným oknem tvé uživatelského rozhraní číhá počítačová chyba na nejvhodnější okamžik, aby pak bezohledně udeřila.
A také o
Rozšíření druhého interaktivního použití Murphyho zákona:
Tento zákon platí samozřejmé pro myši, Pop-up, Pull-down a jiná menu, jakož i pro všechno, co na obrazovce je i není vidět.
Konkretizace pro menu:
1. Každé Pop-up, Pull-down nebo jiné výběrové menu je příliš malé.
2. Obsahuje-li výběrové menu "n" polí, je požadovaná položka menu v poloze "n+1".
3. Následkem toho musíš stále používat rolovací lištu, až se Ti podaří vybrat tu správnou.
Konkretizace pro monitor:
1. Každý monitor je příliš malý.
2. Čím je monitor větší, tím více roste počet skrytých závad.
3. Čím je monitor větší, tím více roste i počet zřejmých závad.
Protože ve světě grafických uživatelských rozhraní závady nikdy nekončí, ale překrývají se a plynule do sebe přecházejí, rozšířil Microsoft svoje rutiny pro zpracování chyb a optimalizaci ve Windows 3.1: místo dosud hojně se vyskytujícího hlášení "Unrecoverable Application Error" (Neodstranitelná chyba aplikace) od 9.9.91 hlásí Windows 3.1 snadno srozumitelné "This application has violated system integrity" (Tento program porušil systémovou integritu). Zatím co u Windows 3.0 se nato všechna data ztratí, ztratí se u Windows 3.1 všechna data podle :
trojzákona Dr Watsona (neboli "Zobecnění interaktivních použití Murphyho zákona"):
1. Nikdy se nemůžeš vyhnout chybě, když se jí snažíš vyhnout nebo jí přijít na stopu.
2. V nejlepším případě selže instalovaný dohlížecí program a svým selháním podpoří stávající chybu.
3. Jediný rozdíl při použití dohlížecího programu je v tom, že před zhroucením musíš třikrát zmáčknout "OK".
Protože si pochopitelně nikdo neumí představit tolik chyb, kolik jich uvnitř počítače může vzniknout, platí
Chybová rovnice grafických uživatelských rozhraní:
při práci s grafickými uživatelskými rozhraními budiž "N" počet odhalených a "M" počet ještě neodhalených, ale předpokládaných chyb. Pro celkový počet "P" skutečných chyb potom platí P=N*M+1
V Tvém počítačovém systému se tedy skrývá vždy nejméně o jednu chybu navíc, než si umíš ve svých zlých snech představit. Jako v každé přesné matematicky definované přírodní vědě nabývá "=" přitom významu "nanejvýš", je-li to pro Tebe výhodné a "přinejmenším", vypadá-li to pro Tebe špatně, mladý muži. (Přičemž se nechce zabývat implikací této definice specifické podle pohlaví.) Z murphyologických hledisek není totiž pravdou, že ženy nemají nadání pro matematiku. Ve skutečnosti je to tak, že to platí i pro muže a že každý hardware a software obě pohlaví bezohledně vykořisťuje, přičemž tak dlouho přehazuje větu, obsah, předmět a podmět a vytváří sáhodlouhé větné konstrukce, až z toho lektor, čtenář i autor dostanou závratě. Což opět potvrzuje, že i pro murphyologická odborná díla platí
Grafův závorkový zákon (také zvaný "filozofie niti"):
Závorka použitá ve vysvětlení pro lepší srozumitelnost vede u čtenáře i autora s konečnou platností ke ztrátě červené niti.
Závorku zavřít, tečka.
Nemáte-li dostatek operační paměti, je to vždy ono, co vede ke zhroucení grafického uživatelského rozhraní
