F. Optimalizace záludností zafixovaných v programových řádcích a vyleptaných do křemíku: Windows a hardware
Zatím co software, jak známo, je úspěšným pokusem vytušit chyby hardware dopředu, stávající chyby optimalizovat, uložit a stále vyšší rychlostí vytvářet, je hardware úspěšným pokusem dopředu vytušit chyby software, stávající chyby optimalizovat, uložit a stále vyšší rychlostí vytvářet. Zde platí
Swansonův princip ošidného programování:
Každý daný hardware se naučí chyby software emulovat a to během jedné hodiny po jejich odstranění. Zatím co pod DOS vyráběly různé softwarové balíky se stejným hardware chyby a závady stále jinak, je nyní díky normovaným driverům Windows možné, že různé softwarové balíky se stejným hardware vyrábí chyby a závady stále jinak.
Pro hardware a software společné platí
Dvojitý zákon komplexních systémů:
1. Komplexní systémy jsou náchylné ke komplexním chybám.
2. Jednoduché systémy, na rozdíl od toho, jsou náchylné ke komplexním chybám.
První rozšíření dvojítého zákona komplexních systémů pro Windows:
Komplexní systémy vytvářejí společné s novým grafickým rozhraním komplexní chyby.
Druhé rozšíření dvojitého zákona komplexních systémů pro Windows:
Jednoduché systémy vytváří společně s novým grafickým rozhraním komplexní chyby.
Třetí rozšíření dvojitého zákona komplexních systémů pro Windows:
Každý systém vytváří společné s novým grafickým rozhraním nové a staré chyby.
Čtvrté rozšíření dvojitého zákona komplexních systémů pro Windows:
Každý systém vytváří spolu s libovolným grafickým rozhraním nové a staré chyby.
Závěry:
1. Graficky podporované systémy mají sklon se bránit proti vlastním funkcím.
2. Graficky podporované systémy mají sklon se bránit proti svému uživateli.
3. Graficky podporované systémy mají sklon k růstu a stávají se proto domýšlivými.
Hardware se skládá z 5% chybných funkcí a z 95% ze zákeřností vyleptaných do křemíku. Windows tento poměr optimalizuje tak dobře, že hardware, který pracuje pod Windows, se skládá ze 100% chybných funkcí a ze 100% do křemíku vyleptaných zákeřností. Jinak se skládají Windows samotná (a k tomu i každý uživatelský program) ze 100% chybných funkcí a ze 100% zákeřností vyleptaných
do křemíku, což pro uživatele vede k celkem nejméně šestisetprocentní jistotě, že se něco pokazí. Výkonnost systému Windows definujeme podle jednoduché formulky:
Výpočet výkonnosti systému Windows:
L=I(H)+I(W)+I(P)+G+A
Takže výkonnost systému Windows se vypočte ze součtu inteligence (rozuměj: počtu pevně zabudovaných chyb) hardware, Windows a použitého programu pro Windows. K tomu je třeba připočítat rychlost G, kterou celý systém vytváří největší možný počet katastrof a čas odezvy A. To je doba, kterou systém Windows potřebuje, aby se zotavil z úkolů, které mu dává uživatel a mohl se potom se ztrátou dat zhroutit.
Tuto výkonnost využívá systém Windows z hlediska uživatele k tomu - analogicky zadané úloze - aby bez potíží co nejrychleji vytvořil tolik chyb, aby v nejkratší možné
době vznikl co největší počet nenapravitelných škod.
Pro programátora a výrobce zato slouží výkonnost systému Windows k tomu - analogicky zadané úloze - aby bez potíží a co nejrychleji vytvořil tolik chyb, aby v nejkratší možné době vznikl co největší počet nenapravitelných škod.
Už léta se snaží počítačový průmysl - se stále větším úspěchem - zvyšovat sklon počítačových systémů k chybám. Jak známo, obecně platí
Axiom Assembly:
Všechno, co bylo složeno dohromady, se dříve nebo později rozpadne.
Zostření axiomu Assembly:
1. Všechno se rozpadne dříve.
2. Najde si k tomu ten nejnevhodnější okamžik.
3. Všechny bezduché předměty se umí pohybovat natolik, aby nám stály v cestě.
4. To poslední platí zvláště pro alert..(?) a disketové boxy.
Se zvýšením sklonu počítačových systémů k chybám (přičemž zavedení grafických uživatelských rozhraní přitom hrálo úlohu, kterou netřeba podceňovat) je zaměstnáváno stále více pracovníků podpory, opraven, odborníků na instalace a expertů na hledání chyb. Proti tomuto rostoucímu trhu stojí na druhé straně stále se
zmenšující počet firem, které jsou ještě bez počítačových systémů schopny dosáhnout kladné bilance. To jsme pomlčeli o ještě menším počtu firem, které jsou ješté schopny dosáhnout kladné bilance i přesto, že mají počitačové systémy.
Windows nyní dotváří zákon, optimalizovaný počítačem, že všechno, co se může pokazit, se také pokazí, k netušené dokonalosti. Protože toto pravidlo platí nejen pro
systém Windows jako takový, ale i pro vztah mezi počítačem a Windows a mezi systémem Windows a zbytkem světa, je velká naděje, že už v dohledné době kromě výrobců počítačů a opraven žádné firmy nebudou, až nakonec i ty následkem povinných počítačových chyb ohlásí konkurs a zbude společnost, ve které kromě počítačových chyb a změn Windows nic jiného nebude existovat.
Pro uživatele Windows důležitý hardware se, jak známo, rozpadá na tiskárnu, monitor a vstupní zařízení v okamžiku, kdy se Windows vyjímečně rozhodne, že se nezhroutí. Proto autor v dalším omezí svůj výzkum murphyologických korelací mezi Windows a hardware také na tato periferní zařízení, i když obecně platí:
Obecný zákon hardware pod Windows:
Pro nejnutněji potřebnou periferii nebude k dispozici žádný funkční driver.
Poslednímu perifernímu zařízení, člověku (v pravém významu tohoto slova) se bude autor věnovat až v další kapitole. Začneme napřed tiskámou, s tímto posledním hřebíčkem digitální zákeřnosti:
Utima Ratio tisku:
1. Jestliže všechno fungovalo, dá tiskárnový driver Windows tiskárně příkaz k selhání.
2. Pokud tiskáma ještě tiskne, budou vytištěné výsledky chybné.
3. Souhlasí-li výsledky, nebudeš je moci rozkódovat.
4. Pokud je všechno v pořádku, nebude se nikdo o Tvé výsledky zajímat.
Obecná definice tiskárny:
Pod Windows máme čtyři druhy tiskáren:
- lokální tiskárny na pracovním stole, které nebudou tisknout tvoje výstupy
- tiskárny v síti, které tisknou práce jiných ale tvoje ne
- tiskárny v síti, které netisknou výstupy jiných ani tvoje
- tiskárny, jejichž ovladače neumožní tisk tvých dat.
První konkretizace obecné definice tiskárny:
Driver tvé tiskárny pod Windows se bude starat o to, aby bylo všechno vytištěno. Kromě toho, co je důležité.
Druhá konkretizace obecné definice tiskárny:
Tvůj tabulkový procesor vytiskne napřiklad řádkové rámečky, rastry a názvy souborů, ale žádná čísla.
Třetí konkretizace obecné definice tiskárny:
To se stane tehdy a jen tehdy, když výtisk nutně potřebuješ a nemáš čas měnit tiskámu nebo driver.
Poznatek Windows o preview:
Výtisk se nevejde na stránku ani tehdy, když Ti Tvůj program pod Windows ukáže v preview, že se na stránku vejde.
Rozšíření poznatku Windows o preview:
Výtisk se nevejde na stránku ani v žádném jiném případě.
Popření poznatku Windows o prewiew:
Chceš-li text vytisknout na dvě stránky, vytiskne se na jedné.
Zákon Cornelius Diplom:
1. Tiskáma, na které chceš tisknout svou diplomovou práci, Ti nebude k dispozi ani jeden den před termínem odevzdání.
2. Když se Ti podaří sehnat jinou tiskámu, bude chybět driver pro Windows.
3. Máš-li správný driver, nebude mít tiskárna, kterou máš k dispozici fonty, ve kterých jsi text fomátoval.
4. Umí-li navzdory očekávání fonty, pak uprostřed tisku
- dojde toner
- skončí barvící páska
- pokazí se tiskový válec
- pokazí se tisková hlava
- pokazí se vývíjecí jednotka.
Zákon TIF:
1. Neopravitelná chyba tiskámy se vyskytne jen tehdy, když tiskneš hodně velký soubor, u kterého Windows potřebuje dlouhou dobu, aby ho poslal do Spooleru.
2. Pokud tiskárna vytiskne soubor bez mezer, zacucká se papír, bude tisknout na nesprávném papíře nebo ze špatného podavače.
3. Tato chyba je libovolně reprodukovatelná, až na případ, že se Tě šéf zeptá, proč ten tisk tak dlouho trvá.
Rozšíření "PRTSCR" zákona TIF:
1. Nevytiskneš žádnou hardcopy z obrazovky.
2. Pokud z obrazovky hardcopy vytiskneš, budou na rozhodujících místech černé šmouhy.
3. Chybí-li černé šmouhy, vzniknou místo nich šmouhy bílé.
4. Nevyskytují-li se ani čemé, ani bílé šmouhy, pak jsi zvolil barvy Windows tak, že na výtisku je k vidění jen čemé písmo na černém podkladě.
5. Ve všech ostatních případech se Ti podařilo nakopírovat místo obsahu okna do clipboardu celou obrazovku.
6. Nebo obráceně.
Matematický důkaz o papíru pro tiskárnu:
U souboru, který se má vytisknout a který má délku "n" stran, je k dispozici zbytek papíru "n-1" listů.
Dvoupodavačové rozšíření matematického důkazu o papíru pro tiskárnu:
1. U tiskámy s dvěma podavači Tvůj driver Windows automaticky pozná, že požadovaný podavač je prázdný a přepne na druhý.
2. V tomto případě pokazíš poslední archy předtisků formulářů nebo drahý dopisní papír.
Reimerův syndrom (zvaný též "sprostý etiketový švindl"):
Tiskárna bude tak dlouho bez potíží tisknout etikety, dokud jsi přítomen. Jakmile se vzdálíš, přilepí se etikety v podavači papíru.
Epsonovy zákony o výkonech maticové tiskárny:
1. "Near Letter Quality" znamená, že tiskárna pod Windows dá něco na papír, co vypadá skoro jako písmena.
2. "Letter Quality" je druh písma, u kterého už letmým pohledem poznáš, že se jedná o maticovou tiskárnu.
3. "Draft" je označení pro provoz u kterého
- se špatnou páskou zůstává papír nezměnén a
- s novou páskou vznikají na papíře asi tři milimetry vysoké šedé linie.
Oboje ale v co nejvyšší rychlosti.
Zákony Hewlett-Packard o výkonech laserové tiskárny:
1. "300 dpi" znamená, že každé písmo, které je menší jak 10 bodů, je vlivem hrubého toneru téméř nečitelné a každé písmo v jiné velikosti je vlivem znečistěného toneru rozmazané.
2. "600 dpi" znamená, že každé písmo, které je menší jak 9 bodů je vlivem hrubého toneru skoro nečitelné a každé písmo jiné velikosti je vlivem znečistěného toneru rozmazané.
3. "800 dpi" znamená, že jsi za výkon tiskárny 600 dpi vydal příliš mnoho peněz.
4. "Kompatibilní s PostScript" znamená, že Tvoje tiskárna neovládá důležité příkazy PostScriptu.
5. "Original PostScript" znamená, že Tvá tiskárna neovládá pouze důležité příkazy PostScriptu, ale zato netiskne ani písma TrueType.
6. "Original TrueType" znamená, že Tvá tiskárna netiskne ani písma TrueType, ani PostScriptu.
Tallyho rozšíření:
Interpreter PostScriptu nemůže být přece tak poruchový, jinak by ho výrobce Tvé tiskárny do ní nezabudoval.
Petrasova analýza driveru tiskárny pro Windows:
1. Tvoje tiskárna nemá s drivery Windows nic společného.
2. Tvoje tiskárna nemá ani s rozšířenými sbírkami driverů Windows nic společného.
3. Výrobce Tvé tiskárny už výrobu modelu, který máš, dávno zastavil a další driver pro Windows už nebude vyvíjet.
4. V optimální emulaci ovládá Tvoje tiskárna výhradně starořeckou znakovou sadu a tiskne jen v tibetském trojúhelníkovém formátu zleva zdola doprava nahoru.
5. Je-li přesto driver Windows pro Tvou tiskárnu k dispozici, je vadný.
6. Je-li k dispozici a není vadný, nespolupracuje s Tvým uživatelským programem.
7. Nebo spolupracuje jen s tou verzí Windows, pro kterou nejsou Tvoje uživatelské programy koncipovány. (Pracuje tedy napřiklad správně jen pod Windows 3.0, když se Ti konečně podařilo nainstalovat Tvé uživatelské programy pod Windows 3.1).
Obecný postulát PostScript:
1. Potřebné písmo chybí.
2. Je-li písmo, chybí příslušný řez.
3. Je-li obojí, tiskne je tiskárna ve špatné velikosti na nesmyslném místě.
4. V ostatních případech podá chybové hlášení a tisk přeruší.
5. Pokud přece jen tiskne, tiskne chybové hlášení.
Specifický postulát PostScript:
1. Co je standard PostScript, definuje tiskárna a příslušný driver tiskárny Windows úplné odlišně.
2. Co je standard PostScript, definují i dva drivery tiskárny Windows úplně odlišně.
3. Jediné písmo, na kterém se tiskáma a příslušným driverem Windows mohou dorozumět, je Courier 10 bodů.
Vyjímka ze specifického postulátu PostScript:
Věta 3 platí pouze, pokud toto písmo nepotřebuješ.
Chceš-li tisknout Courier 10, dohodne se tiskárna a program na konverzi všech znaků ASCII do symbolického písma.
Vyjímka z vyjímky specifického postulátu PostScript (zvaná také "pravidlo ¶ "):
"ASCII" interpretují programy DOS a Windows z pochopitelných zákeřných důvodů samozřejmé různé, tak6e v3echny p5ehl8sky mus93 ud3lat ru4n3.
Charlesovo základní pravidlo:
Tiskárna nedostane nikdy tak málo dat, aby nemohla aspoň jeden list papíru zaneřádit nesmyslnými znaky.
Charlesovo rozšířené pravidlo:
Je jedno, kolik nesmyslů tiskárna vytiskne - přinejmenším přetiskne poslední řádek kompletně vytištěného listu nesmysly.
Charlesův poznatek o posuvu papíru:
1. Žádný traktor nemůže rozumně posouvat jednotlivé listy a žádný posuv jednotlivých listů nemůže posouvat nekonečný papír.
2. Kromě toho je tady traktor jen na to, aby nekonečný papír vtáhl nakřivo.
3. Posuv jednotlivých listů je pak jen na to, aby jednotlivé listy vtahoval nakřivo.
Nlurphyho námitka k Charlesovu poznatku o posuvu papíru:
Tiskárna vtahuje papír čistě a přesně v okamžiku, kdy to není nutné.
Základní zákon ASCII/Centronics o standardech tiskáren:
Jediné, co je mezi tiskárnami standartizováno, jsou konektor a síťový kabel.
Vyvrácení základního zákona ASCII/Centronics:
Tvoje tiskáma bude vybavena výlučně buď anglickou síťovou zástrčkou, nebo bude pracovat jen na 110V.
Doplněk k driveru tiskárny pro Windows:
Jsou-li dvě tiskárny standartizovány, bude je driver tiskárny Windows obsluhovat rozdílně.
Závěr:
Na každé tiskárně se vytiskne špatně něco jiného.
Zákony obrazovkového adaptéru plného fantazie:
1. Elipsy se v okně Windows zobrazí jako schodovitá vajíčka a tak se také vytisknou.
2. Schodovitá vajíčka zůstanou v okně Windows jako schodovitá vajíčka.
3. Čára začíná vždy o jeden pixel vedle.
4. Kružnice nejsou žádné kružnice.
5. 10-bodový rastr se 32 stupňovým sklonem se nejpozději na tiskárně zobrazí jako rozmazané cosi.
6. Také každý jiný rastr se nejpozději na tiskárně zobrazí jako rozmazané cosi.
7. Také každý výplňkový vzorek se nejpozději na tiskárně zobrazí jako rozamazné cosi.
8. Plocha nakreslená jako rozmazané cosi se nejpozději na tiskárně zobrazí jako geometricky přesné, ihned rozeznatelné jako počítačová grafika, ale nepoužitelné cosi.
Vyjímky:
1. Mají-li mít dvě linie od sebe odstup jednoho pixelu, budou se překrývat.
2. Dvě linie, které se mají překrývat, budou od sebe vzdáleny přesně jeden pixel.
3. Kružnice jsou tehdy (a jen tehdy) kružnicemi, pokud je nakreslíš jako elipsy. Pak je vytiskne tiskárna přesně jako elipsy.
4. Rozmazávací funkce vytváří vždy rovnoměrné, přesně rovnoběžné linie.
Trojvětí o rozlišení Windows:
1. Rozlišení 320x200 obrazových bodů v 256 barvách znamená, že kružnice na obrazovce vypadá jako Stonehenge shora pošplíchaný sprejem - ale rozmazaný.
2. Rozlišení 640x480 obrazových bodů v 16 barvách znamená, že kružnice na obrazovce vypadájako Stonehenge shora na špatné barevné fotografii - ale rozmazaný.
3. Rozlišení 1024x768 obrazových bodů znamená, že kružnice na obrazovce vůbec nevypadá. Tvůj grafický program toto rozlišení nepodporuje.
Postulát o použití klávesnice, myši a Trackballu pod Windows:
1. Klávesnice pod Windows slouží k tomu, aby se pomocí nelogických klávesnicových kombinací z nepřehledných menu vybíraly těžko srozumitelné příkazy, které by se daly lépe provést myší.
2. Použití myši pod Windows slouží k tomu, aby se nelogickými pohyby myši z nepřehledných menu vybíraly těžko srozumitelné přikazy, které by se daly Iépe provést z klávesnice.
3. Naproti tomu slouží použití Trackballu k pozorování nepohyblivho kursoru myši na obrazovce, protože Tvůj driver Trackballu navzdory ujištění výrobce není kompatibilní s myšmi ve Windows.
Axiom "Dítě na klíně" (zvaný také axiom Alt-F4-Tab-Return):
Dítě, které dosáhne na klávesnici, vymaže při prvním doteku jedinou kombinací kláves, při které se dá něco zničit. Je-li takových možností více, vybere si tu nejhorší.
Omezený axiom "Dítě na klíně":
Zabráníme-li mu, aby vymazalo osudnou klávesovou kombinací, vznikne přinejmenším OpSOpo9p9o0po9ááááááááááááááááááááááá.
Myší řízený axiom "Dítě na klíně":
Kdo si myslí, že dítě s myší napáchá menší škodu, je na omylu.
Rozdíl Trackball/myš:
1. Na psacím stole máš pro myš tolik místa, že musíš počítat s potížemi při použití Trackballu.
2. Na psacím stole máš vždycky méně místa, než Tvoje myš potřebuje.
Základní poznatek o ovládání systému:
Je jedno, jak ve Windows nainstaluješ myš a parametry klávesnice, protože stejně se s nimi nedá pracovat.
Konkretizace základního poznatku o ovládání systému:
1. Rychlost myši je buď příliš velká nebo příliš malá.
2. Je-li rychlost Tvé myši správná, je rychlost dvojího kliknutí příliš velká nebo malá.
3. Máš-li myš správně nastavenou, je Tvoje opakovací rychlost klávesnice příliš nízká nebo nebo příliš vysokááááááááááááá.
Použití ikon v základním poznatku o ovládání systému:
1. Ťukneš-li na ikonu příliš rychle, nestane se nic, protože jsi ťuknul příliš rychle.
2. Ťukneš-li na ikonu příliš pomalu, nestane se nic, protože jsi ťuknul příliš pomalu.
3. Ťukneš-li na ikonu jen jednou, nestane se nic, protože jsi ťuknul jen jednou.
4. Když tukneš na ikonu dvakrát po sobě správnou rychlostí, nestane se nic, protože jsi měl ťuknout jen jednou.
5. V opačném případě se nestane nic, protože se Windows zhroutily.
Fenomén "klobáskového prstu":
Stiskneš-li dvě klávesy současně, objeví se na obrazovce to písmeno, které jsi nechtěl.
Zákon "#":
1. Nikdy nebudeš schopen stisknout pouze Enter.#
2. Když budeš někdy # potřebovat, na klávesnici ji nenajdeš.
Zákon "Pull-down Menu":
1. Odklepneš vždycky vedlejší položku menu.
2. Jsou-li na výběr dvě položky menu, bude myš aktivovat tu, jejíž účinek bude nejhorší a u které bude třeba nejvíc času, aby se původní stav obnovil.
Gregorův povzdech:
Na Tvé myši nebude fungovat vždy pravé tlačítko.
Doplněk k Gregorovu povzdechu:
zaměníš-li ovládání tlačítek myši, nebude fungovat levé tlačítko a pravé ano.
Zobecnění Gregorova povzdechu o tříklávesové myši:
U tříklávesové myši bude vždy prostřední klávesa fungovat.
Fenomén rozhraní:
Myš je vždycky v rozhraní, které driver myši neovládá.
Za vším, co na obrazovce pod Windows vidiš čeká chyba počítače na nejnepříznivější okamžik, aby nemilosrdně zasáhla
